Broušení skla

I v dnešní době je broušení skla často užíváním procesem zdobení sklářských výrobků. Broušení probíhá postupným odebíráním skla stranou kotouče otáčejícího se kolem osy. I když se v širším slova smyslu může pod broušení skla řadit i leštění, v tomto článku se zaměříme čistě na proces broušení.

Nejčastěji se broušení užívá u plochého, optického, bižuterního nebo dutého skla. Nejvíce záleží na vlastnostech skla a brusivu. U brusiva rozhoduje jeho tvrdost, křehkost, pevnost, tvar a velikost zrn. Mechanické vlastnosti skla jsou pak dány jeho složením.

Brusiva

Nyní se pojďme blíže podívat, čím se sklo vlastně brousí. Existují dva základní druhy brusiv - přírodní a umělá. Vždy u každého brusiva záleží na brousícím zrnu, které musí být ostrohranné a zároveň dostatečně malé. Při broušení je třeba pamatovat na to, že se ostré hrany brusiva postupně opotřebovávají.

Přírodní brusiva

Mezi původní přírodní brusiva patří např. křemenný písek s tvrdostí 7, který byl nejstarším známým brusivem. Je o něco tvrdší než sklo samotné. Mezi tvrdší materiály patří např. smirek nebo přírodní korund s vysokým obsahem Al2O3 a tvrdostí 9. Nejtvrdším brusivem je pak diamant s tvrdostí 10, který se však kvůli vysoké ceně nevyužívá pro broušení skla, ale v menší míře pro řezání.

Umělá brusiva

Nejčastěji používanými umělými brusivy jsou pak karbid křemíku s tvrdostí 8 až 9,5, který se vyrábí v elektrických odporových pecích z jemného křemenného písku a koksu. Méně tvrdý než karbid křemíku bývá elektrokorund s tvrdostí 9.